Dětská postýlka

Jak to viděl Koty

Nejsem tak nadaný reproduktor :), jako můj věhlasný kolega, ale vypíchl bych pár věcí, které mi přišly interesující během naší cesty či po příjezdu.
Takže...loučení nebudu komentovat, jelikož to nebylo jednoduché. Tak dál..vyrazili jsme směr Mnichov, tož město, ve kterém nachází své zázemí oblíbené BMW. Cesta byla pohodová, naším taxikářem byl inženýrskej floutek Majkl, kterej umí z hátépéčka vytáhnout i 170, když o něco jde :D Člověk ho musí pořád otravovat, aby si nedal šlofíka, ale zároveň na tento druh podnětů reaguje svou ofenzivou, tudíž o nudě se určitě mluvit nedalo, jestli mi rozumíte :) Letiště jsme našli slušně, i když jsme pár rotejšňáků objeli. Následovalo rozloučení s Léňou a Michalem, kteří vyrazili „díky“ nám na blahou dovolenou, ale v hotelu v Berlíně se jich nedočkali..
Se Zbynďovým bratrancem jsme pak vyrazili na vyhlídku, uměle vytvořenou, ze které lze sledovat letištní fičák. Ale ten brutální vstup..celé 1 euro nás teda vyřídil! Projeli jsme se alespoň místním S-bahnem(teda snad se to tak jmenuje, aby na mě Marťas nevyjel :D). Trošku jsme se pokochali výstavní prezentací nového Porsche Panamera a šlo se do letadla. Ty detaily okolo odbavení, co psal Zbynďa už nebudu znovu zmiňovat. Ještě jsem si vzpomněl, jak jsem si posedával na lavičce a prošel okolo mě v ČR oblíbený O.Bierhoff, tak jsem koukal(Petr mi pak říkal, že jsem mu měl nandat za šestadevadesátej).
Já osobně jsem měl vítr z bagáže, zda není moc těžká a zda dorazí na místo určení. Naštěstí vše klaplo. Co se týká checků, tak to bylo vážně úděsný, z toho mi vážně tekly nervy! V součtu po důkladném revizi, a bez jakékoli újmy na zdraví kontrolujících, celkem jednostotřiadevadesát kontrol dokumentů. No nic, po svezení se monorailem na Pekingském letišti a pokecu s českým borcem, který má bydliště v Sydney, jsme nasedli na další spoj. Přes tu strašnou Šanghaj, kde jsme teda aspoň stihli sprchu a papu, se letělo konečně do Sydney. Já byl už dost tuhej, protože sedačky instalované v Airbusu AirChina nebyly teda nic extra. Obsluha teda taky nic moc, i když se mi asijské slečny jevily ze začátku sympaticky. Jídlo z mého hlediska chuťově ušlo, ale raději si nechám v povědomí, že ingredience representovaly to, co jsem si myslel. V letadlech jsme se teda vůbec nevyspali, přestože jsme zkoušeli tuny poloh :D Jako 69, z boku apod, ani Superman nepomohl a to je už, co říct.
Po přistání jsem se nemohl dočkat nejprve své bagáže, zda-li dorazila a po té hlavně své miloučké sestřičky, na kterou jsem se hodně těšil, jelikož jsem jí od jejího odjezdu do Austráli neviděl, což, jestli se nepletu bylo 2,5 roku a taktéž jejího husbanda Petera??!. Přivítání bylo úžasný, přesně takové, jaké jsem si představoval :) No naskočili jsme na taxík a frčeli do bytu. Pořád jsem sledoval autíčka...jaké pak jsou tu v kurzu. Je tu provenience Opelu, hodně Hond, Toyoty, Fordy. Karosářské verze převažují sedany, pick-upy a coupéčka...hlavně trojková řada BMW. A co je moje gusto-mašinky. Těch tu jezdí opravdu požehnaně a díky tomu pořád slintám!!!
Až jsme dorazili na byt, nechali jsme tu věci a šlo se na vycházku městem. Udělali jsem pár fotek u Opery a šlo se malinko bumbat :)
Lucinka byla v dobrém rozpoložení, tak nám udávala pijácké tempo. Stavili jsme se u ní v jobu v BBC a jsme zkoušeli najít pořádnej cocktail bar, abysme s Fillem mohli udělat trochu haury. Nakonec jsme skončili v jedný hospodě, kde se po 1.barmanovi objevil mnohem zkušenější Tom. Probírali jsme různý typy chlastu a zkoušeli, co jak bude dobrý, nakonec nás na spoustu věcí pozval a útrata byla minimální :P
Tím skončil bezespánkovej maraton a konečně jsme zalehli!! That´s it..